Syndrom vyhoření ...
... je definován a prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost vzniká nejčastěji spojením velkého očekávání a s dlouhodobými situačními stresy.
Křivohlavý, 1998
Co bychom měli o syndromu vyhoření vědět
- Je tvořen řadou symptomů v oblasti psychické, fyzické a sociální - důraz je kladen více na psychické příznaky a způsoby chování než na tělesné příznaky.
- Je uváděn nejčastěji v souvislosti s výkonem určitého povolání, zejména s profesemi obsahujícími jako podstatnou složku pracovní náplně̌ „práci s lidmi“.
- Příznaky SV se vyskytují u jinak psychicky zcela zdravých lidí.
- Důsledky vyhoření se dostavují postupně. Vyhoření je dynamický jev, který má svůj zdroj, průběh a vyvrcholení. Probíhá ve fázích – jejich počet se různí dle psychologických přístupů.
- Ve své extrémní podobě SV představuje hraniční bod. Dostane-li se člověk za něj, jeho schopnost zvládat požadavky, které na něj prostředí klade, je podstatně snížena.
- Vyhoření může být mimořádně bolestivým a tíživým zážitkem. Ale pokud se s ním moudře zachází, dá se překonat. Lidé, kteří své vyhoření takto zvládli, pokračují obvykle dál lepším a plnějším životem – bohatším, než byl ten, v němž své vyhoření prožili.
Příčiny syndromu vyhoření - rizikové situace
- výdej převažuje příjem
- vysoké emoční nasazení (angažovanost)
- nedostatek respektu, málo uznání a pochvaly
- narušené mezilidské vztahy, dlouhotrvající konflikty
- pocit bezmoci, nedostatečné nebo nejasné kompetence
- dlouhodobé přetížení a nedostatek odpočinku
- opakovaný neúspěch či odmítnutí
- vysoké požadavky na úkor bolestných ztrát
- našponované termíny, důraz na přesnost a výkon
- nedostatek příležitostí k rozvoji tvůrčích schopností
- perfekcionalismus, vysoké nároky na sebe a svůj výkon
- problém říci NE
- dlouhodobý „boj s drakem“
Další rizikové skupiny a situace
- Syndrom vyhoření se netýká pouze zaměstnaných lidí, ale může se objevit také ve vztazích nebo v osobním životě.
- Příčinou SV může být nestandardní a dlouhodobě zátěžová situace v rodině, např. péče o závislého člena rodiny (se zdravotním postižením, seniora, dlouhodobě či nevyléčitelně nemocného), drogová či jiná závislost v rodině, častá nemoc, nezaměstnanost člena rodiny, mateřství, rodičovství
- Častou příčinou SV jsou extrémní situace, kdy dochází ke kombinaci více zátěžových faktorů.
- Významným rizikem je neinformovanost o syndromu vyhoření a možné prevenci.
Specifická rizika syndromu vyhoření u pečujících
- současně péče o zbytek rodiny
- zaměstnání
- absence odborného vzdělání či vnější pomoci
- minimální či negativní pozitivní zpětná vazba ze strany osoby, o kterou je pečováno
- problémy s materiálním zajištěním, složitá finanční nebo bytová situace
- další faktory
Psychické příznaky syndromu vyhoření
- celkové vyčerpání v oblasti emocionální a kognitivní
- převažující negativní naladění (deprese, frustrace, pocit smutku aj.)
- nepříjemný pocit ze snížené kvality práce
- pocit vlastní bezcennosti
- silný prožitek pocitu nedocenění, sebelítost
- pocity negativismu a lhostejnosti vůči blízkým osobám
- omezování/snižování činnosti, příklon ke stereotypu a rutině
- únik do fantazie
- problémy se soustředěním a zapamatováním
Tělesné příznaky syndromu vyhoření
- rychlá unavitelnost
- nespecifikovatelné bolesti různého druhu
- vegetativní obtíže, poruchy spánku, vysoký krevní tlak apod.
- riziko vzniku závislosti
- celková apatie, únava a ochablost
Příznaky v rovině mezilidských vztahů
- snížená schopnost nebo potřeba žít s druhými lidmi
- nechuť ke všemu, co souvisí s výkonem zaměstnání (péčí o blízkou osobu)
- nízká schopnost vcítit se do prožitků a pocitů druhých
- konflikty na pracovišti, popř. konflikty v oblasti soukromí
Kdy se vyhoření začíná objevovat
- Když se snažíme dělat stále více a přitom máme stále méně radosti z práce (péče).
- Když nám jdou druzí stále více na nervy.
- Když nám dělá potíže odlišovat osobnost lidí od jejich činnosti.
- Když jsme sáhli ke „své droze“, abychom situaci přežili.
- Když jsme znehybněli (ztratili sílu) ve chvíli, kdy jsme měli něco udělat.
- Když se cítíme jako řidič autobusu, který vozí děti do školy a říká: „ mám rád svůj autobus a cestu, po které jezdím, ale nesnáším všechny děti ve svém autobuse“.
Diagnostika
- V pomáhající profesi nebo v při péči o blízkého člověka bychom měli mít zpětnou vazbu - naslouchat lidem ve svém okolí (přátelům, příbuzným, kolegům, popř. odborníkům).
- V určité fázi je pravděpodobné, že náš náhled na sebe sama bude zkreslený (můžeme nevidět svůj problém, nepřesně vyhodnotit autotest syndromu vyhoření apod.).
- Pozorujeme-li u sebe symptomy, je to vždy varovné znamení, které je dobré nepodceňovat.
Jak syndromu vyhoření předcházet
- Nepodceňujte příznaky a průvodní jevy vyhoření. Informujte se o rizicích.
- Naslouchejte svému tělu i psychice a včas „zatáhněte za brzdu“.
- Nesnažte se všechny problémy vyřešit sami. Zrevidujte, jaké zdroje pomoci máte k dispozici.
- Myslete na duševní hygienu. Pečujte o své soukromí, osobní život, tělesnou kondici,…, pěstujte koníčky a zájmy, dopřejte si dostatek odpočinku.
- Nebojte se sami sebe ptát, zda jste nejen na správném, ale i na svém místě.
Vyhořelí ve vašem okolí - několik rad, jak můžete pomoci
- Dávejte najevo, že si druhého ceníte
- Nezlehčujte problém
- Citlivě projevujte zájem
- Nevyčítejte, neprohlubujte pocit viny
- Nedávejte žádnou odpovědnost
- Nesnažte se “řešit“ problém
- Vyhýbejte se složitým rozebíráním problémů nebo příčin
- Nepoučujte, nekažte
- Pomozte postiženému přijít na jiné myšlenky
- Napište dopis, pohlednici, mail,…
- Nedomnívejte se, že na vás všechno záleží
Když to s vyhořením již hoří?
Nebojte se přiznat si problém a obrátit se na odborníky.
Můžete přitom využít našich služeb:
Nabízíme vám také další další užitečné odkazy.
Literatura - pokud chcete vědět víc:
- KŘIVOHLAVÝ, J.. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012
- KALLWASS, A.. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. Praha: Portál, 2007
- STOCK, CH.: Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2011
- MAROON, I.: Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Praha: Portál, 2012
- HONZÁK, R.: Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Praha: Vyšehrad, 2013
- GRUN, A.: Pracovat i žít. Napětí mezi profesním a osobním životem. Karmelitánské.nakl., 2006
- SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000
- KOPŘIVA, K.. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006
- GRUHL, M, KORBACHER, H: Psychická odolnost v každodenním životě, Praha: Portál, 2013
- NZARE AGA, I.: Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portál, 1999
- SCOTT, G: Průvodce náročnými pracovními vztahy, Praha: Portál, 2012
- MORSCHITZKY, H., Sator, S.: Když duše mluví řečí těla, Praha: Portál, 2010