Syndrom vyhoření ...

    ... je definován a prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost vzniká nejčastěji spojením velkého očekávání a s dlouhodobými situačními stresy. 

Křivohlavý, 1998

Co bychom měli o syndromu vyhoření vědět

  • Je tvořen řadou symptomů v oblasti psychické, fyzické a sociální - důraz je kladen více na psychické příznaky a způsoby chování než na tělesné příznaky.
  • Je uváděn nejčastěji v souvislosti s výkonem určitého povolání, zejména s profesemi obsahujícími jako podstatnou složku pracovní náplně̌ „práci s lidmi“.
  • Příznaky SV se vyskytují u jinak psychicky zcela zdravých lidí.
  • Důsledky vyhoření se dostavují postupně. Vyhoření je dynamický jev, který má svůj zdroj, průběh a vyvrcholení. Probíhá ve fázích – jejich počet se různí dle psychologických přístupů.
  • Ve své extrémní podobě SV představuje hraniční bod. Dostane-li se člověk  za něj, jeho schopnost zvládat požadavky, které na něj prostředí klade, je podstatně snížena.
  • Vyhoření může být mimořádně bolestivým a tíživým zážitkem. Ale pokud se s ním moudře zachází, dá se překonat. Lidé, kteří své vyhoření takto zvládli, pokračují obvykle dál  lepším a plnějším životem – bohatším, než byl ten, v němž své vyhoření prožili.      

Příčiny syndromu vyhoření - rizikové situace

  • výdej převažuje příjem
  • vysoké emoční nasazení (angažovanost)
  • nedostatek respektu, málo uznání a pochvaly
  • narušené mezilidské vztahy, dlouhotrvající konflikty
  • pocit bezmoci, nedostatečné nebo nejasné kompetence
  • dlouhodobé přetížení  a nedostatek odpočinku
  • opakovaný neúspěch či odmítnutí
  • vysoké požadavky na úkor bolestných ztrát
  • našponované termíny, důraz na přesnost a výkon
  • nedostatek příležitostí k rozvoji tvůrčích schopností
  • perfekcionalismus, vysoké nároky na sebe a svůj výkon
  • problém říci NE
  • dlouhodobý „boj s drakem“

Další rizikové skupiny a situace

  • Syndrom vyhoření se netýká pouze zaměstnaných lidí, ale může se objevit také ve vztazích nebo v osobním životě.
  • Příčinou SV může být nestandardní a dlouhodobě zátěžová situace  v rodině, např. péče o závislého člena rodiny (se zdravotním postižením, seniora, dlouhodobě či nevyléčitelně nemocného), drogová či jiná závislost v rodině, častá nemoc, nezaměstnanost člena rodiny, mateřství, rodičovství
  • Častou příčinou SV jsou extrémní situace, kdy dochází ke kombinaci více zátěžových faktorů.
  • Významným rizikem je neinformovanost o syndromu vyhoření  a možné prevenci.

Specifická rizika syndromu vyhoření u pečujících

  • současně péče o zbytek rodiny
  • zaměstnání
  • absence odborného vzdělání či vnější pomoci
  • minimální či negativní pozitivní zpětná vazba ze strany osoby, o kterou je pečováno
  • problémy s materiálním zajištěním, složitá finanční nebo bytová situace
  • další faktory

Psychické příznaky syndromu vyhoření

  • celkové vyčerpání v oblasti emocionální a kognitivní
  • převažující negativní naladění (deprese, frustrace, pocit smutku aj.)
  • nepříjemný pocit ze snížené kvality práce
  • pocit vlastní bezcennosti
  • silný prožitek pocitu nedocenění, sebelítost
  • pocity negativismu a lhostejnosti vůči blízkým osobám
  • omezování/snižování činnosti, příklon ke stereotypu a rutině
  • únik do fantazie
  • problémy se soustředěním a zapamatováním

Tělesné příznaky syndromu vyhoření

  • rychlá unavitelnost
  • nespecifikovatelné bolesti různého druhu
  • vegetativní obtíže, poruchy spánku, vysoký krevní tlak apod.
  • riziko vzniku závislosti
  • celková apatie, únava a ochablost

Příznaky v rovině mezilidských vztahů

  • snížená schopnost nebo potřeba žít s druhými lidmi
  • nechuť ke všemu, co souvisí s výkonem zaměstnání (péčí o blízkou osobu)
  • nízká schopnost vcítit se do prožitků a pocitů druhých
  • konflikty na pracovišti, popř. konflikty v oblasti soukromí

Kdy se vyhoření začíná objevovat

  • Když se snažíme dělat stále více a přitom máme stále méně radosti z práce (péče).
  • Když nám jdou druzí stále více na nervy.
  • Když nám dělá potíže odlišovat osobnost lidí od jejich činnosti.
  • Když jsme sáhli ke „své droze“, abychom situaci přežili.
  • Když jsme znehybněli (ztratili sílu) ve chvíli, kdy jsme měli něco udělat.
  • Když se cítíme jako řidič autobusu, který vozí děti do školy a říká: „ mám rád svůj autobus a cestu, po které jezdím, ale nesnáším všechny děti ve svém autobuse“.

Diagnostika

  • V pomáhající profesi nebo v při péči o blízkého člověka bychom měli mít zpětnou vazbu - naslouchat lidem ve svém okolí (přátelům, příbuzným, kolegům, popř. odborníkům). 
  • V určité fázi je pravděpodobné, že náš náhled na sebe sama bude zkreslený (můžeme nevidět svůj problém, nepřesně vyhodnotit autotest syndromu vyhoření apod.).
  • Pozorujeme-li u sebe symptomy, je to vždy varovné znamení, které je dobré nepodceňovat.

Jak syndromu vyhoření předcházet

  • Nepodceňujte příznaky a průvodní jevy vyhoření. Informujte se o rizicích.
  • Naslouchejte svému tělu i psychice a včas „zatáhněte za brzdu“.
  • Nesnažte se všechny problémy vyřešit sami. Zrevidujte, jaké zdroje pomoci máte k dispozici.
  • Myslete na duševní hygienu. Pečujte o své soukromí, osobní život, tělesnou kondici,…, pěstujte koníčky a zájmy, dopřejte si dostatek odpočinku.
  • Nebojte se sami sebe ptát, zda jste nejen na správném, ale i na svém místě.

Vyhořelí ve vašem okolí - několik rad, jak můžete pomoci

  • Dávejte najevo, že si druhého ceníte
  • Nezlehčujte problém
  • Citlivě projevujte zájem
  • Nevyčítejte, neprohlubujte pocit viny
  • Nedávejte žádnou odpovědnost
  • Nesnažte se “řešit“ problém
  • Vyhýbejte se složitým rozebíráním problémů nebo příčin
  • Nepoučujte, nekažte
  • Pomozte postiženému přijít na jiné myšlenky
  • Napište dopis, pohlednici, mail,…
  • Nedomnívejte se, že na vás všechno záleží

Když to s vyhořením již hoří?

Nebojte se přiznat si problém a obrátit se na odborníky.
Můžete přitom využít našich služeb:

Nabízíme vám také další další užitečné odkazy.

Literatura - pokud chcete vědět víc:

  • KŘIVOHLAVÝ, J.. Hořet, ale nevyhořet. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012 
  • KALLWASS, A.. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. Praha: Portál, 2007
  • STOCK, CH.: Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2011
  • MAROON, I.: Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Praha: Portál, 2012
  • HONZÁK, R.: Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Praha: Vyšehrad, 2013
  • GRUN, A.: Pracovat i žít. Napětí mezi profesním a osobním životem. Karmelitánské.nakl., 2006
  • SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000
  • KOPŘIVA, K.. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2006
  • GRUHL, M, KORBACHER, H: Psychická odolnost v každodenním životě, Praha: Portál, 2013
  • NZARE AGA, I.: Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portál, 1999
  • SCOTT, G: Průvodce náročnými pracovními vztahy, Praha: Portál, 2012
  • MORSCHITZKY, H., Sator, S.: Když duše mluví řečí těla, Praha: Portál, 2010